Petr Panský

Trenér atletických přípravek

Vzděláním a povoláním jsem právník(alma mater Právnická fakulta Univerzity Karlovy Praha), v současné době působím jak vedoucí oddělení právního, compliance a AML v jedné z největších investičních společností v České republice, současně jsem členem správní rady menšího obchodníka s cennými papíry.

Na rozdíl od šéftrenérky Evy a ostatních kolegů trenérů a trenérek jsem ve svých mladších letech neměl zkušenosti s organizovanou klubovou a závodní atletikou. Mou lásku k pohybu jsem realizoval spíše s kamarády a spolužáky při hrách po škole, našim atletickým oválem a posilovnou bylo školní hřiště, městský lesopark, skládka přebytečného stavebního materiálu a prudká stráň na kraji malého města, kde jsem vyrůstal.

Základem všech našich 'tréninků' byl neustálý zápas všech proti všem, rychlé přesuny kamkoliv, závody kdekoliv a o cokoliv, překážkové dráhy postavené z čehokoliv a překonávané jakýmkoliv stylem. Tato průprava se pak hodila při reprezentaci třídy na celodenních atletických hrách základní školy, kde jsem získával mé třídě body ve sprintu, vytrvalostním běhu a skoku do dálky. Mou náklonnost k běhu jsem rozvíjel i na vysoké škole a během základní vojenské služby, kde se obzvláště hodila.

Nyní je má tělesná schránka již za polovinou své technické životnosti, a proto více preferuji plavání, cyklistiku, kondiční posilování a dlouhé túry na horách.

A jak jsem se dostal k trénování nejmenších atletů?

Má (tehdy) malá dcera Nora milovala skákání, běhání a pohyb v přírodě. S manželkou jsme tedy hledali atletický kroužek nebo oddíl, kde by se mohla zdokonalit v pohybu, mrštnosti, vytrvalosti a obratnosti. Manželka narazila na atletický oddíl Běhálek ve Zlatníkách, který měl výborné reference a vyhovoval nám i z logistického pohledu. Čas od času jsem Noru vezl na trénink a se zájmem jsem pozoroval Evu a Zbyňka při organizaci tréninků atletických přípravek. Když se jeden rok blížil termín Zlatnického víceboje, nabídl jsem Evě pomoc při organizační přípravě a zajištění soutěže. Eva ráda nabídku přijala a po Zlatnickém víceboji se mě bez okolků zeptala, zda bych si nechtěl udělat základní trenérskou licenci a pomáhat při tréninku atletických přípravek. Souhlasil jsem, a tak už třetím rokem trávím úterní nebo čtvrteční odpoledne řízením tréninku "pytle atletických blech".

Co mě na této práci těší?

Radost dětí z pohybu, pokroky v jejich pohybových schopnostech a vytrvalosti, úspěch jednotlivých dětí a týmu v klubové soutěži Středočeského kraje, a naděje, že pohyb a pobyt na čerstvém vzduchu je pro děti stále ještě radost, a nikoliv trest nebo nuda.